architektura
Architektura
Pyramidy jsou nejznámějším symbolem představ starých Egypťanů o posmrtném životě. Nejvýznamnějším obdobím v historii pyramid byla vláda 4. dynastie, jejíž tři panovníci nechali vystavět pověstné pyramidy v Gíze. Další velké pyramidy se stavěly až za 12. dynastie, tentokrát již nikoli z kamene, ale z cihel. Počínaje 18. dynastií pyramida ztratila své výlučné postavení místa posledního odpočinku panovníka. Na počátku Nové říše došlo k změně stavební podoby královské hrobky a pyramida začala být používána jako symbol označující místo pohřbu hodnostářů.
Od vlády Thutmose I.si panovníci nechávali budovat hluboké skalní hrobky v Údolí králů na západním břehu Nilu a bohatí Egypťané si po jejich vzoru budovali hroby ve skalách, některé měly vnější kapli. Hroby byli završené pyramidionem (špičatým vrcholkem), na přední straně byla nika s vyobrazením zesnulého, kterak uctívá Slunce.
Ke kamenným pyramidám svých předků se vrátil vládce núbijské říše Pianchi, černý faraon 25. dynastie, ale nikdy se jim nepodařilo napodobit velkolepost pyramid v Gíze.
Od nepálených cihel ke kameni
Na pohřebišti v Umm el-Kábu jsou mastaby postaveny z nepálených cihel a jejich nadzemní část měla podobu jednoduché mohyly, která stylizovala počáteční pahorek, na kterém podle představ Egypťanů vznikl život. Imhotep navrhl svému králi Džoserovi do té doby nevídaný projekt – znásobit tehdy tradiční mastaby a vybudovat v Sakkáře první stupňovitou pyramidu. Stěny byly obloženy jemným vápencem. Pro pyramidy jakožto příbytky na věčnost se později také nadchl Snofru, který nechal postavit hned tři pyramidy. Objevila se pyramida nového tvaru, neboť jedna z jeho pyramid byla lomená. Byl to první pokus o dosažení ideálního tvaru pyramidy, který se podařilo realizovat až stavitelům pyramid v Gíze.
Gíza – synonymum dokonalosti
Za vlády faraonů 4. dynastie (Chufua, Rachefa a Menkaurea) došlo k zásadnímu pokroku při stavbě pyramid. Jejich tři hrobky ve tvaru pravé pyramidy měly zcela hladké stěny, které se sbíhají v pyramidionu směřující k nebesům. Odtud totiž bylo nejblíže ke Slunci a faraón se tak mohl připojit ke svému nebeskému otci. Pyramidy symbolizovaly počáteční pahorek, ze kterého při stvoření světa Slunce vystoupilo na nebesa. Pohřební komplex tvořený faraónovou pyramidou, zádušním chrámem a hrobky dvořanů představoval význačné náboženské a správní centrum. Jeho stavební podoba byla ovlivňována chápáním světa až do období Střední říše.
Od období Střední říše se panovníci vrátili k menším pyramidám, které stavěli z cihel, které byly ovšem méně odolné než pyramidy z kamene. Jádro těchto pyramid tvořila úhlopříčná kostra z kamenných kvádrů, která celou stavbu zpevňovala. Vlastní pyramidu tvořily sušené cihly nebo úlomky vápence a stavební suť. Stěny byly z vnějšku obloženy vápencovými deskami. Byla upravena velikost zádušního chrámu a součástí pohřebních komplexů se staly i hrobky členů královské rodiny.
HLAVNÍ TVARY PYRAMID
Stupňovitá pyramida – ve tvaru schodiště, původně šlo o mastaby s odlišnými základnami stavěné na sebe. Džoserova pyramida o šesti stupních má výšku 60 metrů, rozměry základny jsou 109 x 121 metrů. Pyramida byla stavěna metodou skloněných vrstev zdiva, což zvyšovalo její stabilitu a odolnost. Úhel sklonu vrstev je 16°.
Lomená pyramida - se dvěma různými sklony stěn. Přibližně do poloviny výšky stavby svírají stěny pyramidy se základnou úhel 58°, poté se sklon výrazně snižuje a dosahuje pouze 43°22´. Tato změna sklonu je důsledkem snahy architektů zmenšit masu zdiva, neboť ve vnitřních prostorách se objevily trhliny.
Pravé pyramidy - se čtyřmi rovnými stěnami, obložené velmi jemným vápencem, aby povrch působil hladce. Dokonalým příkladem tohoto typu jsou pyramidy v Gíze. Chufuova pyramida byla vysoká 146 metrů (dnes 138 metrů), délka strany je 230 metrů, sklon 51°50´. Rachefova pyramida má sklon 53°7´, výšku 143,5 metrů a délku strany 215 metrů. Menkaureova pyramida byla vysoká 66 metrů, délka strany byla 105 metrů a sklon 51°20´.
