Mixík

Je to jediná rasa koní vzniklá pro ceremoniální účely panovnických dvorů. Starokladrubský kůň v sobě jedinečným způsobem spojuje robustnost, sílu, ušlechtilost, eleganci a uchvacující krásu. Do dnešních dnů si zachoval svůj typický barokní zevnějšek.

Je to mohutný teplokrevník obdélníkového rámce s charakteristickou klabonosou hlavou a velkýma živýma očima. Má vysoko nasazený, mohutný a klenutý krk, nevýrazný kohoutek, hluboký a široký hrudník, přiměřeně dlouhou strmější lopatku, umožňující typickou vysokou pohybovou akci.

Starokladrubský kůň je pozdnější (plně dospělý je až okolo 8.roku), je však dlouhověký,životaschopný a plodný, konstitučně tvrdý, vytrvalý a schopný pracovat do vysokého věku. Má výborný charakter, vyrovnanou povahu s živým temperamentem, je velmi učenlivý a pracovitý.

Kvalita populace je průběžně prověřována výkonnostními zkouškami. Ty jsou dvoudenní a koně v nich prokazují svoje schopnosti v zápřeži i pod sedlem. Zajímavostí dokazující vyjímečnost tohoto plemene jsou staré záznamy, které říkají, že spřežení starokladrubských hřebců urazilo cestu z Kladrub do Prahy a zpět v jednom dni. Byla to trasa dlouhá 168 km !

Původně byli kladrubáci chováni v různých barevných variantách.Od konce 18.století však byli žádáni pouze bělouši a vraníci. Do 30.let 19. století bylo v Kladrubech chováno také stádo hnědáků, to však zaniklo. Bělouši byli využíváni pro ceremoniální účely dvora, vraníci sloužili vysokým církevním hodnostářům. Bílá varianta starokladrubského koně je chována v Kladrubech nad Labem a to v kmenech - Generale, Generalissimus, Sacramoso, Favory a Rudolfo. Černí kladrubáci jsou chováni ve Slatiňanech (asi 35 km od Kladrub) v kmenech - Solo, Sacramoso, Siglavi Pakra a Romke.Zdejší hřebčín byl založen r. 1898 jako zámecký hřebčín. V prostorách zámku je umístěno ojedinělé Hipologické muzeum s rozsáhlými sbírkami.

Současné využití starokladrubského koně je velmi rozmanité. Kladrubáci splňují ty nejvyšší nároky na kočárové koně a ve vozatajském sportu patří mezi nejlepší. Kladrubská spřežení dosahují na světovém žebříčku těch nejvyšších met ,např. (nejen) v roce 2005 vyhráli mistrovství světa.
Neméně vhodný je kladrubák také jako jezdecký kůň. Využití je široké, od drezury přes barokní ježdění až po rekreaci.
V České republice jsou starokladrubští koně využíváni také jako služební koně jízdní policie.

V roce 1993 projevila o 6 běloušů zájem dánská královna Margareta II. Po čase k nim přibyli další dva a pravděpodobně nebyli poslední. Od roku 2005 jsou starokladrubští koně také ve stálé službě na Švédském dvoře a u švédské jízdní policie. Po mnoha letech jsou tak starokladrubáci znovu využíváni jako kočároví koně v královských spřeženích.

Starokladrubský kůň je nejen naším národním pokladem, ale je opravdovým světovým unikátem jak z historického tak ze zootechnického hlediska.

Od r. 2002 je starokladrubská plemenná kniha uzavřena přílivu krve jiných plemen, neboť kromě chovu NH Kladruby n.L. je i v privátních chovech dosti kvalitních plemenných jedinců a chov tedy není geneticky ohrožen. Celkem čítá současná starokladrubská populace kolem 1200 koní.

V roce 1995 byl starokladrubský kůň uznán kulturní památkou. V roce 2002 byl uznán kladrubský hřebčín a kmenové stádo běloušů národní kulturní památkou. Chov starokladrubského koně byl přijat pod ochranu FAO, odborné organizace OSN a plemeno starokladrubského koně bylo zařazeno na seznam UNESCO jako kulturní dědictví lidstva.

Starokladrubský kůň je jediným živým tvorem, který se stal vedle uměleckých děl a architektonických skvostů předmětem památkářské ochrany a je oficiálně považován za živoucí umělecké dílo. Tohoto statutu se nepodařilo dosáhnout ani lipicánům Vysoké španělské školy ve Vídni.