barzoj
Barzoj, nazývaný někdy také ruský vlčí pes, je od přírody rychlý a náruživý lovec a mnohdy musíme cviky poslušnosti držet na uzdě jeho instinkty.
Historie barzoje
Původ barzoje je třeba hledat pravděpodobně na Středním východě, mezi krátkosrstými psy řídícími se při lovu zrakem. Když přišel do severnějších zemí, byl asi křížen s dlouhonohými ruskými psy typu kolie a tak získal tvrdost a dlouhou srst, vhodnou do chladného klimatu.
Měl mnoho královských příznivců. Jako tradiční královský dar věnovali carové barzoje nejprve roku 1842 královně Viktorii a později královně Alexandře, choti Eduarda VII. Psi královny Alexandry byli chováni na královských statcích.
Křížením s místními koliemi tu vzniklo nové plemeno, hrubosrstá kolie, bílá, s dlouhým, elegantním nosem. Do USA byli barzojové poprvé dovezeni roku 1889.
Barzoj a jeho temperament
Ačkoli se barzojové někdy chovají odměřeně a bývají tvrdohlaví, jsou většinou klidní a k přátelům přítulní.
Charakteristické rysy barzoje
Hlava
Dlouhá, hubená, zřetelně se klínovitě zužuje. Čenich je černý.
Oči
Mandlového tvaru, tmavé, s tmavými okraji víček.
Uši
Malé, jemné, zašpičatělé. Posazené vysoko a vzadu.
Tělo
Hřbet je mírně obloukovitě ohnutý a kostnatý. Hrudník hluboký, ale úzký.
Osrstění
Dlouhé, hedvábné s velkými kučerami nebo zvlněné. Zbarvení jakékoli, obvykle bílé s tmavšími odznaky. Srst na hlavě, uších a předních nohou je krátká a hladká. Na hrudi a předních nohou jsou dobře vyvinuté prapory.
Nohy
Dlouhé, rovné s paralelním postojem. Stehna dobře vyvinutá.
Tlapky
Oválné a úzké, se silnými, pevnými polštářky prstů a s prsty těsně sevřenými.
Ocas
dlouhý,hbytý